V dlažbě kaple Božského srdce Páně jsou dřevěné padací dveře, pod nimiž vedou cihlové schody do podzemní klenuté krypty. Po obou delších stěnách jsou umístěny rakve s pozůstatky těl členů rodiny Gryspeků, kteří původně odpočívali v rakvích kovových, jež však prý dal opat Kryštof Tengler r. 1668 rozlít a cín použil na píštaly do varhan v plaském kostele. Od té doby odpočívali Gryspekové v dřevěných otevřených rakvích opatřených letopočty 1612, 1618, 1622. Nyní jsou v rakvích za zasklenými víky. Florián Gryspek zde našel odpočinek roku 1588 a po jeho boku byla uložena manželka Rosina a 15 dalších členů rodiny. Hrobka byla otevřena poprvé až po stu letech a tehdy byla shledána jejich těla, uložená v cínových rakvích pozoruhodně zachovaná. Vznikla legenda o poslední hostině na Kaceřově, kde se měli všichni členové rodiny otrávit po konfiskaci jejich majetku v roce 1623.. Zachovalost těl v 19. stol vzbudila romantický zájem a vyvolala řadu pověstí o tragickém zániku rodu. Kdo však vskutku v hrobce odpočívá?

Odpověď na tuto otázku můžeme hledat ve starém popise kralovické hrobky od Antona Fischera, který ji navštívil ještě před úpravami (1.). Odnětím cínových krytů z rakví došlo k prvnímu poškození těchto starožitností, po němž přirozeně následovalo další. Je všeobecně známo, že na každé cínové rakvi či sarkofágu býval rytý ozdobný nápis a není pochyb, že gryspekovské rakve byly též bohatě zdobeny. Tím, že těla zůstala ležet v neoznačených rakvích, vzala za své i možnost identifikovat pozůstatky jménem zemřelého, věkem a datem úmrtí. Rakev s datem 1612 naznačuje, že nebožtík zemřel za vlády císaře Matyáše, zatímco smrt zemřelých v roce 1618 a 1622 může být spojena se stavovským povstáním a dobou pronásledování za Ferdinanda II. Prvním, kdo byl do této hrobky pohřben, byl zřejmě Florián Gryspek roku 1588, to potvrzují písemné zprávy a nápis na epitafu v mauzoleu nad hrobkou. O dětských mumiích lze právem soudit, že to jsou potomci Floriánových synů a že všichni, kteří zemřeli před rokem 1618, odešli z tohoto světa přirozenou smrtí.

Již v časopise Hylos z roku 1820 se vyjádřil Welleba o 18 tělech v kralovické hrobce, která tam odpočívají od roku 1612. Zřejmě toto datum spojil s údajem na jedné rakvi. V Sommerově Topografii z roku 1838 je uvedeno 16 těl. Ani jeden z uvedených autorů nepíše, zda do tohoto počtu patří i dětské mumie. Nyní ( 1848) obsahuje hrobka 5 mužů, 7 žen, hlavu a poprsí jednoho muže a jedno asi dvouměsíční dětské tělíčko bez hlavy. Vidíme tedy značný rozdíl v počtu uložených těl. V novější době byla velmi zchátralá hrobka pečlivě dána do pořádku, rozpadlé staré rakve byly nahrazeny novými z měkkého dřeva, některé mumie byly nově oblečeny a přeloženy do starých ještě použitelných rakví. To si sice zaslouží uznání, ale určit, kdo v rakvích leží, je ještě těžší než předtím.

1. První rakev je žlutá, nová, z dubového dřeva ( první ve východní řadě od okna).Na hlavě této mumie spatřujeme kaštanové hnědé vlasy, předstupující bradku. Pod hlavou má kapuci z hnědého hedvábného sametu a jelenicový polštář vycpaný ovčí vlnou, jehož horní část je pokryta černým šátkem. V ní ležící je údajně Florián Gryspek….
2. Ve druhé rakvi leží Rosina.. ( budu pokračovat v popise)
3. Třetí rakev je rovněž nového původu z dubových prken a leží v ní mužská postava
4. rakev je novějšího původu z dubového dřeva. Leží v ní mužská postava, považovaná za zámeckého kaplana. Na hlavě má kapuci z černého sametu, polštářek pod hlavou je z černého hedvábí, vlasy kaštanověhnědé barvy, na bradě něco vousů..
5. rakev je stará z prken z měkkého dřeva, černě natřená. Leží v ní mužská postava, hlava, kterou kryje černý hedvábný baret, spočívá na bílém lněném podhlavníku. Korzet, do něhož je muž oděn, je ze žluté hedvábné látky s červenými a modrými vyšívanými kvítky se stříbrnými portami …Považuji tuto mumii za pozůstatky Blažeje Gryspeka, Václavova syna a dědice Nelahozevsi, který měl být s Varlichem z Bubna zapleten do zmatků v letech 1618 až 1620.
6. stará rakev vypadá jako pátá. Leží v ní ženská postava, která má na hlavě kapuci z černého sametu. Šat je z černého hedvábí lemovaného sametem a zdobený černými šňůrami, odshora dolu otevřený, spojený se svrchním šatem s úzkými rukávy. Na nohou jelenicové vyšší boty s černými sametovými špičkami.Prázdné oční důlky, šklebící se rty, celkový zjev této ženy je děsivý.
7. rakev je stará z prken z měkkého dřeva, černě natřená, u hlavy bíle napsaný letopočet 1618 a písmena M.G.+ Z.G. id est M.G. + Z.G. Leží v ní mužská postava, která je nyní považována za Václava, syna Floriána Gryspeka a který je mu také podobný. Na hlavě vidíme ještě kaštanově hnědé vlasy, v pootevřených ústech zdravé bílé zuby. Jeho oděv se skládá z korzetu z červené hedvábné látky. Kolem krku bílé hedvábné krajky, široké španělské kalhoty z černého tlačeného sametu s černými hedvábnými …, bílé hedvábné punčochy, boty s vysokým nástavcem..
8. ve dvou v sobě ležících starých černě natřených rakvích z měkkého dřeva, odpočívá ženská postava asi 18 letá. Hlava je zcela holá, ústa pootevřená. Pod hlavou polštář z černého sukna, úzké černé nové laciné šaty. V rakvi též kousek zelené tuniky a nad rakví na prkně napříč leželo nahé tělíčko dítěte bez hlavy, starého sotva osm týdnů. (Zřejmě se jednalo o ženu zemřelou i s dítětem v šestinedělí)
9. rakev je stará z měkkého dřeva, černě natřená a odpočívá v ní ženské tělo, na hlavě nemá žádné vlasy. Oděv tvoří černá atlasová tunika s černým korsetem.
10. rakev vypadá jako předchozí. A odpočívají v ní dvě dívčí těla a ještě vrchní část mužského těla s hlavou.
11. rakev starého původu, leží v ní ženská osoba bez vlasů, oděna do černého hedvábného šatu s četnými krajkami a bílých hedvábných punčochách bez bot.

Z výše řečeného je patrné, že zřejmě žádná z mumií neodpočívá ve své původní rakvi, že u moha ženských osob oděv neodpovídá době jejich úmrtí a že zřejmě bylo použito oděvů od vetešníka, aby z nouze byly oděny Z výše uvedeného popisu oděvů je patrné, že se ve velké části jedná o typický renesanční šat, sestávajcí z upjatého živůtku (kazajky, korzetu), prostřihávaných rukávů, vatovaných krátkých kalhot, přiléhavých punčoch. Typický byl baret, jak se zkracují vlasy, je větší pozornost věnována vousům ( knír a ostrá bradka). Nechyběl ani krajkový límec či okruží. Objevuje se i oděv vojenský a společenský, i reformační. Hedvábí, samet, krajka odpovídaly společenskému postavení zemřelých. Který však z nich je onen pověstný Florián a Rosina? V 70. letech 20. století byl proveden antropologický rozbor a ošetření mumií Dr. Eugenem Strouhalem.

text: Irena Bukačová