Historie restaurování epitafu Floriána Gryspeka

Poprvé byl epitaf restaurován roku 1849, ale k této opravě se nedochovala žádná podrobná zpráva.

Roku 1908 podal informátor Josef Škorpil Centrální komisi sdělení, ve kterém upozornil na havarijní stav epitafu. Epitaf byl podle Škorpila značně červotočivý a navlhlý do té míry, že z něj odpadávala polychromie i její křídový podklad. V této době se prý dokonce ze zdi zřítila část epitafu, bylo tedy nutné co nejdříve přistoupit k opravě památky. Majitel plaského panství kníže Metternich nechtěl vynakládat peníze na její opravu a měl v úmyslu prodat ji muzeu. Pod hrozbou, že by vzácný epitaf mohl zmizet z kostela, se ale semkly okolní obce a rozhodly se na jeho opravu přispět. Opravu měla financovat mimo jiné i Centrální komise, její ředitel Max Dvořák považoval epitaf za jeden z nejkrásnějších svého druhu v celém Rakousku-Uhersku. Prohlídku a základní zajištění památky provedl profesor Švimberský, organizací výběrového řízení na řemeslníky byl pověřen výše zmíněný konzervátor Josef Škorpil. Byli vybráni štafíř a pozlacovač Polák, truhlář Šťáhlavský a malíř Böhm. Restaurátora, který by byl schopen splnit památkové požadavky a koordinovat práci několika řemeslníků za napjatého finančního rozpočtu, hledala komise ale až do roku 1913, kdy byl tento úkol svěřen Františku Petrovi. Dokumentace zachycuje i další jednání vážící se k probíhajícímu restaurování. Petr například nesouhlasil s použitím tekutého bronzu na pozlacovačské práce, který měl posloužit z finančních důvodů jako imitace plátkového zlata. Práce byly dokončeny jen krátce před vypuknutím první světové války, čtrnáctého srpna 1914. Kolaudaci díla provedl Antonín Matějček. Fotodokumentace z Petrovy předválečné opravy epitafu se bohužel nezachovala.

Akademický malíř Jan Horký restauroval epitaf v letech 1964-65, kdy byl epitaf zcela rozebrán, napetrifikován přírodní pryskyřicí rozpuštěnu v terpentýnu, očištěn, barva byla upevněna, byly odstraněny přemalby, odpadlá místa byla vytmelena a vyretušována vodou rozpustnou barvou. Niky a podkladová plocha pod znaky byly rekonstruovány (původně byly tyto plochy tmavě šedé). V těchto partiích došlo k provedení napodobení růžového mramoru, který se uvedeným restaurátorům jevil jako nejpravděpodobnější. Rovněž došlo k rekonstrukci nápisové plochy Austriace fidus ... a levého andílka na orlu. Na závěr byl celý epitaf natřen voskem rozpuštěným v terpentýnu. 

Poslední restaurování epitafu proběhlo v roce 2012. Restaurátorka Mgr. Renáta Hronová akademická malířka a restaurátorka provedla ošetření proti červotoči, doplnila chybějící detaily (dořezby) a po průzkumu opravila polychromii. Centrální obraz nevykazoval poškození a proto byly pouze odstraněny nečistoty.