Kryspeků kvas :: Spolek Gryspek

16.01.2021 18:37

Filip Čermák se narodil 7.5. 1798 v Tuchoměřicích,(syn mlynáře Václava Č.) studoval na staroměstské koleji (?) v Praze, učil se češtině v soukromém kroužku s Vinařickým, což dosvědčuje Karel Sabina. Vysvěcen 10. 8. 1825, administrátorem v Chlumíně u Mělníka, pak 1826 se stal vychovatelem v rodině Lažanských (hr. Antonín Lažanský) na Preitenštejně – odtud asi poznal kralovickou hrobku a pověst o ní. Tehdy asi napsal svou báseň, na niž se zapomnělo. Byla otištěna r. 1852 u Pichla ve Společenký krasořečník český I., Praha 1852, s. 196). Čermáka cenil jako básníka i Vítězslav Hálek, když ho zařadil do své družiny májové.Filip Čermák se narodil 7.5. 1798 v Tuchoměřicích,(syn mlynáře Václava Č.) studoval na staroměstské koleji (?) v Praze, učil se češtině v soukromém kroužku s Vinařickým, což dosvědčuje Karel Sabina. Vysvěcen 10. 8. 1825, administrátorem v Chlumíně u Mělníka, pak 1826 se stal vychovatelem v rodině Lažanských (hr. Antonín Lažanský) na Preitenštejně – odtud asi poznal kralovickou hrobku a pověst o ní. Tehdy asi napsal svou báseň, na niž se zapomnělo. Byla otištěna r. 1852 u Pichla ve Společenký krasořečník český I., Praha 1852, s. 196). Čermáka cenil jako básníka i Vítězslav Hálek, když ho zařadil do své družiny májové.

7.6. 1863 byla Čermákova báseň recitována na kaceřovské schůzi zpěváckých spolků, přednášel mladý krejčí z Kralovic, F. Petera-Rohoznický:

Kryspeků kvas

V Kralovicích od dvou věků / v tichém, věčném zasnění / dřímá v hrobce rod Kryspeků / po smutném večeření. / Slyšte pověst z oněch časů, / chci zazpívat o tom kvasu, / jedva že kdy jakého / bylo kvasu takého.

Tehdáž, an na Bílé hoře / bitva ta zlé paměti / na vlast drahou celé moře / vylila psot, havěti, / a jí katem zpřetínány žíly, / větrem rozneseny její síly - / rod Kryspeků ve zbroji / spojil se též k odboji.

A tam ještě v dřevní slávě / krásná Jitka skvítala, / u milostném věku právě / sedumnáct jar čítala; / její krása, její ctnosti, / její um a spanilosti / veškerý kraj bavily, / rytířstvo sem vábily.

Tehdáž mnohý z blízka z dáli / na Kacerov přitěžil, / všickni k Jitce láskou pláli, / jí však Boreš drahý byl. / Jinoch statný, štíhlorostý, / bázně a vší vady prostý, / z krve české česká krev, / mužů pýcha, rozkoš děv.

Právě v sňatek jíti měli, / již se všecko chystalo - / tu prápory se rozstřely, / do boje se volalo: / Statný Boreš sňatku nechal / a k českému vojsku spěchal, / které Budova a Šlik / s Thurnem spořádali v šik.

Poraženi na vše strany / z drahé vlasti prchali, / statky jim jsou rozebrány, / mnozí smrtí pykali; / Však pan Kryspek při tom zmatku / ještě posud na svém statku / Kacerově s rodem dlel, / odpuštíno sobě mněl.

Neb ký koho potkal osud, / brzy bylo zjeveno, / Boreše s Kryspekem dosud / usouzení tajeno. / Ano vůbec pověst byla, / že se v milost proměnila / přísnost, a na příští že / všechněm odpuštíno je.

Tu se na kůň Boreš šina, / na Kacerov přímo hnal, / v žal kde Jitka pohroužína, / vrance letem zabodal. / Právě znělo na klekání, / a již cválal k hradu stráni: / O jak vše ho vítalo, / Jitce srdce plesalo.

Zejtra bude slaven sňatek, / od úst k ústům jeden hlas, / zejtra – kéž by nový zmatek / radost nepokalil zas! - / Přípravy již dříve byly, / teď se jenom obnovily. / Deset hlásal na věži, / an sedáno k večeři.

Právě na zdraví se pilo,/ na snoubenců příští čas, / vše v blahu se veselilo, / an se ozval trouby hlas. / Na to panoš zprávu dává, / v síni že kdos očekává, / jenž zjeviti pánu chce / tajné prý poselství své.Neb ký koho potkal osud, / brzy bylo zjeveno, / Boreše s Kryspekem dosud / usouzení tajeno. / Ano vůbec pověst byla, / že se v milost proměnila / přísnost, a na příští že / všechněm odpuštíno je.

Divné jakés potušení / všech tu srdce zajalo, / radost, smích i hovoření, / vše v okamžik ustalo./ Kryspek povstav ven vykročil, / ztrnul, když cizince zočil, / a když slyšel řeč i vše, / co posel mu zvěstuje.

Navrátil se smutný, bledý, / jako by byl z hrobu vstal, / vzdychnuv upřel zhůru hledy, / pak se takto mluvit jal: / „Tedy nám i doba padla, / i Kryspeků sláva svadla, / náš prý nejmírnější trest / klatba a vyhnanství jest!“

Kázal sluhům vystoupiti / a do jitra bílého / v síni tuto nevejíti, / ni v komnatu žádného; / toliko na zvonek dbáti, / až je bude k službě zváti. / Pak když odstoupili preč, / počal v tato slova řeč.

„Co má ztratit, vlast kdo ztratí, / s vlastí čest svou, dědů svých, / i svých vnuků, jaký dáti / může dechů blažených / ještě osud takovému? / Tenť jest povrhel každému. / Kdo nalezneš jakou slast, / ztrativ čest svou i svou vlast?“

Kde mi květli pradědové, / kde můj otec přebýval; / kde mi rozvili se dnové, / kde já ve cti oplýval, / kde Vy jste mi Bohem dáni - / teď z té země jsme vyhnáni. / Neb náš nejmírnější trest / vyhnanství prý z vlasti jest.“

„Nejmírnější! Co jest snazší: / Z vlasti do vyhnanství jít, / či zbýt života, jenž k naší / bídě a hanbě má být?“ / Vzav číš s vínem, cos v ní ztopil, / jež byl z ňader machem chopil, / pak se napil vesele: / „Kdo mi zavdá bez žele?“

„Já a já!“ úst dvanáct znělo / od jednoho k druhému, / vesele se připíjelo, / jako k cíli blahému. / Máť, synové, dcery pily, / v brzce číši vyprázdnili. - / Z číše, v které utrejch byl, / Boreš s Jitkou také pil.

Dvanáct bilo, žalmy zněly, / jimiž David v úzkosti / k Bohu volal – dlouho pěli / ztichujíce slabostí; / posléz jeden hlas slyšeti / bylo již jen šeptem pěti, / s tím konečně shasnuly / světla, co zde planuly.

Zhasnuly, a Kryspek s nimi - / s celým také rodem svým, / i též Boreš mezi nimi / s srdcem Jitce oddaným. / Ruku v ruce kolem stolu / všickni sedíce pospolu / zjitra v věčném zesnění / byli prý nalezeni.Divné jakés potušení / všech tu srdce zajalo, / radost, smích i hovoření, / vše v okamžik ustalo./ Kryspek povstav ven vykročil, / ztrnul, když cizince zočil, / a když slyšel řeč i vše, / co posel mu zvěstuje.